Narodila jsem se v roce 1986 v Praze, kde také celý život žiju. A právě proto ráda využívám každé příležitosti vyjet z tohoto velkoměsta kamkoliv do přírody, v létě nejlépe do lesa, v zimě někam na lyže. A když spojíme zálibu v odjíždění z mého rodného města a to, že ráda pracuji s dětmi, tak je na světě vysvětlení, proč si lektorování adaptačních kurzů nemůžu vynachválit. Jezdím na kurzy už několik let, v Odyssee jsem teprve od jara roku 2011.
Pokud bych se vrátila do časů dřívějších, tedy do let dětských, jako první se mi vybaví letní prázdniny (proč dospělí nemají dva měsíce prázdnin, vždyť je to tak ozdravné?!:-), které jsem většinou trávila na letních táborech, na které jezdím dodnes, jen teď už pár let v roli vedoucí. A co jsem si na nich užívala úplně nejvíc? Když jsme hráli vybiku, na schovku, anebo Honzíku, vstávej (ví se ještě dneska co to je?:-) Naopak jsem neměla moc ráda nejrůznější etapové hry. Přidělávaly spoustu práce také vedoucím, protože vzhledem k mému nulovému orientačnímu smyslu mě párkrát hledali po lese či v přilehlých vesničkách.
Ve volném čase si ráda zajdu zacvičit zumbu či pilates, vyjedu si někam na výlet a v deštivých dnech si nejraději zalezu pod peřinu s pěknou knížkou. O víkendech či prázdninách se moc ráda sejdu s mými kamarády a několik hodin strávíme nad nejrůznějšími deskovými hrami, vedou Aktivity a Citadela.
Moc ráda cestuji, zatím nejvíce mi k srdci přirostla Kréta, protože díky tomu, že jsem tam strávila několik měsíců, měla jsem příležitost ji celou procestovat a hlavně poznat místní kulturu. Mým snem je dokázat všechno brát s takovým nadhledem a klidem jako to dokážou právě Řekové. No a v neposlední řadě musím složit holt jejich kuchyni – kdyby přestali používat lilek, posunuli by z prvního místa v mém žebříčku dokonce i kuchyň italskou.
Na závěr mé oblíbené motto: „Dokud se nenaučíš lítat, musíš v tom umět chodit.“ 

Líba očima kolegů:

Kolegové oceňují její nadšení, úsměv a rozvahu, porozumění osobnostní a sociální výchově.